Soubor může být uložený a starší rozhovor může dál existovat, přesto je model při další odpovědi nemusí mít před sebou. Kontext je právě dostupný vstup, ne soupis všeho, co Hermes kdy zaznamenal. Při dlouhém úkolu proto nepomáhá jen „přidat paměť“. Potřebujete rozpoznat, co zaplňuje aktuální okno, co zkrátilo shrnutí a které podklady má agent znovu otevřít.
Tento rešeršně vedený postup vychází z oficiální dokumentace ověřené 19. listopadu 2026. Nejnovější release na GitHubu byl při ověření v0.23.2 z 16. listopadu 2026. Průběžné docs nemusí přesně odpovídat všem starším instalacím ani každé ploše CLI, Desktopu a gateway. Návod předpokládá zprovozněný Hermes; neprovádí instalaci na Linuxu, macOS či Windows a neobsahuje nově naměřený test komprese.
Co model právě vidí a co jen někde existuje
Do kontextu patří instrukce, definice dostupných nástrojů, načtené skills, vložené paměťové poznámky, zprávy a výsledky nástrojů. Když agent otevře dlouhý log, neplatíte za něj jen místem na disku: jeho vložená část zabírá prostor v aktuálním vstupu. Naopak název dokumentu v předávací zprávě neznamená, že model četl jeho celý obsah. Stejný rozdíl platí pro skill uvedený v katalogu a plný postup načtený až na vyžádání.
Pro praktickou práci doporučuji rozlišovat „uloženo“, „otevřeno“ a „ověřeno“. První stav říká, že podklad existuje. Druhý, že se jeho potřebná část dostala do kontextu. Třetí, že z ní lze podložit konkrétní závěr. Zkratka mezi těmito stavy vede například k tomu, že agent prohlásí kontrolu za hotovou, protože viděl název protokolu, ale ne jeho verdikt.

Nejdřív zkontrolujte model, provider a skutečné okno
Příkaz /model bez argumentu podle aktuálního troubleshooting průvodce ukáže použitý model; /status pomůže zkontrolovat model, provider a profil. To je podstatnější než vzpomínka na poslední změnu nastavení. Již otevřený chat nemusí převzít model vybraný pro nové konverzace. Příkazy /usage a /context pak slouží ke kontrole využití a skladby kontextu. Dostupnost a podobu výpisu si ověřte na používané ploše.
Nesrovnávejte bez dalšího číslo z reklamy modelu s oknem nastaveným pro konkrétní připojení. Provider, endpoint a lokální runtime mohou mít jiné účinné limity. Dokumentace výslovně upozorňuje například na rozdíl mezi maximem hlášeným Ollamou a nastaveným num_ctx. Zvýšit pouze deklaraci v Hermes není důkaz, že server přijme větší požadavek. Nejdřív ověřte skutečně použitý model a konfiguraci jeho poskytovatele; teprve potom řešte případnou opravu detekce.
Ani automatická komprese nemá jeden univerzální okamžik spuštění platný pro všechny modely. Aktuální dokumentace rozlišuje nastavený poměr, výjimky a spodní hranici pro menší okna i providerem řízené režimy. Pro běžnou diagnostiku proto nepotřebujete přebírat cizí procenta. Sledujte vlastní výpis a konkrétní událost komprese. Nižší počet tokenů po shrnutí sám o sobě neprokazuje, že zůstaly zachované všechny důležité podmínky.
AGENTS.md patří projektu, SOUL.md identitě asistenta
Projektová pravidla ukládejte do kontextového souboru, který Hermes ve vašem pracovním adresáři skutečně načítá. Aktuální přehled uvádí prioritu typu .hermes.md → AGENTS.override.md → AGENTS.md → CLAUDE.md → .cursorrules; nepočítejte s tím, že se všechny alternativy automaticky spojí. Pokud vedle AGENTS.md existuje osobní override, může být načten místo něj. Nejprve proto ověřte aktivní zdroj, až potom upravujte domněle používaná pravidla.
U AGENTS.md v Git projektu dokumentace popisuje řetězec od kořene repozitáře k pracovnímu adresáři a následné objevování pravidel podadresářů při práci se soubory. Mimo Git repozitář při startu neprochází libovolné nadřazené adresáře. SOUL.md je naproti tomu globální soubor osobnosti a tónu v aktivním HERMES_HOME, nikoli projektový soubor hledaný v aktuální složce.
Do projektových pravidel dejte třeba umístění schválených podkladů, význam testovacích stavů a zákaz publikace bez souhlasu. Do osobnosti nepatří proměnlivý seznam právě dokončených kontrol. Ten patří k úkolu. Krátká pravidla s jasným rozsahem mají také menší šanci přehlušit konkrétní zadání než rozsáhlý soubor, který míchá styl komunikace, architekturu a denní pracovní deník.
Kdy komprimovat, dohledat historii a kdy začít znovu
Příkaz /compress slouží k ruční kompresi. Výchozí vestavěný kompresor používá výběrové shrnutí: zmenšuje živý kontext za cenu detailu, ne bezeztrátový archiv celé konverzace. Dokumentace popisuje při výchozím compression.in_place: true zachování identifikátoru session a soft archivaci původních tahů, které lze dohledat. Starší rotující režim a některé providerové režimy se chovají jinak. Nelze tedy zaručit stejný postup obnovy pouhým názvem příkazu ve všech instalacích.
Příkaz /compress focus <téma> zužuje, na co se shrnutí soustředí; není to požadavek zachovat vše. Když dál řešíte jeden cíl a překáží vám rozsáhlé mezivýsledky, komprese může pomoci. Když přecházíte k jinému zadání, je přehlednější nová session s předáním. A pokud chybí jediný přesný údaj, bývá lepší znovu otevřít zdroj nebo použít session_search než měnit celý režim práce.
| Příznak | První kontrola | Další krok |
|---|---|---|
| Schází přesná starší dohoda | Existuje původní zpráva? | Dohledat a přečíst okolní kontext |
| Dlouhý chat ztrácí návaznost | Model a obsazení okna | Připravit checkpoint, pak kompresi |
| Začíná jiné zadání | Co je nutné přenést? | Nová session s ověřitelným předáním |
| Chybí projektové pravidlo | Který soubor byl načten? | Ověřit cestu a prioritu, ne hádat |
Předávací list má ukázat důkaz, ne jen říct „hotovo“
Než zahodíte dlouhý kontext, připravte malý předávací dokument. Uveďte cíl, povolené a zakázané operace, zdroje, skutečně provedené kroky a otevřené otázky. U každého výsledku odkažte na konkrétní soubor nebo záznam a jeho verzi. Pokud je protokol jen naplánovaný, napište „neprovedeno“. Nový chat má dostat možnost stav ověřit, ne povinnost věřit vašemu shrnutí.
Následuje autorská šablona, nikoli skutečný výpis Hermes. Prázdná pole vyplňte pouze doloženými údaji. Relativní cestu doplňte o pracovní kořen; samotné vysledek.txt nemusí v nové session ukazovat na stejný dokument.
Cíl:
Povolený rozsah a zákazy:
Pracovní kořen:
Schválené rozhodnutí a jeho zdroj:
Podklady (přesná cesta nebo URL, datum/verze):
Skutečně hotovo (výstup + doklad):
Neověřeno / neprovedeno:
Další jeden krok:
Podmínka zastavení a komu předat rozhodnutí:
Před kompresí si ověřte, že lze dohledat tři konkrétní věci: poslední schválení rozsahu, poslední skutečný výsledek kontroly a nejbližší neprovedený krok. Po kompresi nebo po přechodu do nové session požádejte agenta, aby je znovu doložil z uvedených podkladů. To jsou očekávaná kontrolní kritéria pro vaše použití, nikoli tvrzení, že zde takový pokus proběhl.
Pokud nový chat najde jinou verzi souboru, nepřepisujte rozpor uhlazeným souhrnem. Zastavte jen rozhodnutí, které na sporné verzi závisí, a vyřešte původ podkladu. Pro pochopení práce s nalezenými dokumenty navazuje vysvětlení RAG a omezení nalezených zdrojů. Předání je prakticky užitečné právě tehdy, když umožní takový rozpor odhalit.
Zdroje a co tento návod neověřuje
Diagnostika modelu a kontextu: Troubleshooting Agent Quality. Načítání pravidel: Context Files. Režimy a omezení komprese: Context Compression and Caching. Verze: release v0.23.2. Ověřeno 19. listopadu 2026. Dokumentace obsahuje více režimů i historických popisů; tento text neslibuje konkrétní kompresní poměr, cenu ani bezeztrátové vybavení všech detailů.
Potřebujete předávat práci mezi AI úkoly bez domněnek?
Pomohu vám oddělit projektová pravidla, podklady a průběžné výsledky tak, aby další krok nezačínal hádáním. Popište mi, kde se vám při předávání práce ztrácí kontext. Začněme konkrétním postupem, ne nákupem dalšího nástroje.









